You dont have javascript enabled! Please enable it!

Senzor kvality vzduchu

Předměty:

  • Úvod
  • Automatické ovládání
  • Místo instalace
  • Operace

Předmluva:
Vozidla s automaticky řízenou klimatizací jsou často vybavena senzorem kvality vzduchu. Tento snímač měří kvalitu nasávaného vzduchu ještě předtím, než je nasáván otvorem krytu topení (a tedy kabinovým filtrem).

V okamžiku, kdy senzor kvality vzduchu zaznamená překročení počtu škodlivých plynů ve venkovním vzduchu, vyšle senzor digitální signál do ECU klimatizace. Tato ECU pak ovládá recirkulační ventil ve skříni ohřívače: uzavřením recirkulačního ventilu již venkovní vzduch nevniká do interiéru.

Níže uvedený nákres ukazuje prvky snímače kvality vzduchu. Venkovní vzduch proudí do čidla vlevo. Vzduch se přes filtr dostává k čidlu. Pomocí měření elektrického odporu „měří“ znečištění vzduchu v nasávaném venkovním vzduchu. Elektronika snímače převádí hodnotu odporu na digitální signál a posílá tento signál do ECU. Snímač ke své činnosti vyžaduje napájecí napětí a uzemnění. Tím je senzor jedním aktivní senzor.

Automatické ovládání:
Snímač začne fungovat po zapnutí zapalování. ECU vždy přijímá hodnotu čidla, ale nedělá s ní nic, pokud je režim automatické recirkulace vypnutý.

Na ovládacím panelu vnitřní ventilace (topení / klimatizace), pokud je vozidlo vybaveno takovýmto čidlem kvality vzduchu, najdeme automatický režim. Na následujících dvou obrázcích je tlačítko automatického režimu recirkulace označeno zelenými šipkami.

Tímto tlačítkem recirkulace lze zapnout režim trvalé recirkulace, režim automatické recirkulace nebo jej lze trvale vypnout. Pokud nesvítí žádná světla, signál ze snímače znečištění vzduchu se nepoužívá k ovládání recirkulačního ventilu. Nejlepší je proto vždy nechat zapnutý automatický režim (A).

Chytrá péče o klima a vzduch:
U posledních modelů skupiny VAG se režim automatické recirkulace již nezobrazuje na tlačítku nebo nastavení v nabídce klimatizace. Když je aktivován „Auto mode“ v nabídce „Classic Climate“, všechny senzory související s klimatizací se používají k udržení příjemného klimatu ve vozidle. Můžeme uvažovat o ovládání různých klimatických zón pomocí teplotních čidel na několika místech v interiéru a čidla intenzity světla. Následuje obrázek obrazovky…

Místo instalace:
Čidlo kvality vzduchu je umístěno v blízkosti vstupního otvoru venkovního vzduchu do interiéru. Senzor je často zakryt pokovením nad parafanem, jak je znázorněno na následujícím obrázku (vlevo dole) Volkswagenu. Po odstranění tohoto oplechování je senzor vidět.

Senzor také někdy najdeme ihned po otevření kapoty v oblasti sání vedle kabinového filtru, jako u BMW na obrázku níže vpravo. Snímač je zakroužkován červeně.

Úkon:
Senzor kvality vzduchu je polovodič z oxidu kovu (MOS). Elektrická vodivost se mění vlivem plynu. Ze změny elektrického odporu lze usuzovat na přítomnost a koncentraci škodliviny. Pracovní teplota snímacího prvku je asi 350 stupňů Celsia. Měření je podobné tomu, které známe z lambda sondy.

  • Nízká odolnost: v nasávaném vzduchu jsou přítomny oxidovatelné plyny, např. oxid uhelnatý, uhlovodíky, sloučeniny síry;
  • Vysoká odolnost: v nasávaném vzduchu jsou redukovatelné plyny, jako je oxid dusíku.

Snímač rozpozná následující částice ve výfukových plynech:

Výfuk benzínového motoru:
CO – oxid uhelnatý
C6H14 – Hexan
C6H6 – benzen
C7H16 – n-heptan

Výfuk dieselového motoru:
NOX – oxidy dusíku
SO2 – oxid siřičitý
H2S – Sirovodík
CS2 – Sirouhlík

Elektronika snímače převádí hodnotu odporu na digitální výstupní signál. Tento signál je odeslán do řídicí jednotky klimatizace. Dva obrázky níže ukazují měření odporu senzorového prvku.

Oxidovatelné plyny
Redukovatelné plyny

Řídicí jednotka klimatizace zpracovává signál čidla kvality vzduchu a určuje, zda je důvod otevřít nebo zavřít ventil recirkulace.

Následující obrázek ukazuje část krytu ohřívače s recirkulačním ventilem a jeho motorem pohonu nahoře. Ve znázorněném stavu zavřela recirkulační klapka přívod vzduchu zvenčí (nemůže dovnitř žádný venkovní vzduch) a otevřela ventilační otvor z interiéru. Interiérový ventilátor nyní nasává vzduch z interiéru, fouká vzduch přes výparník a/nebo radiátor ohřívače, aby vzduch ochlazoval nebo ohříval, načež se vzduch vrací zpět do interiéru výdechy. Vzduch je pak recirkulován.

Nechceme provádět recirkulaci trvale: je velká šance, že se objeví nepříjemný zápach, dušnost mezi cestujícími a zamlžená okna. V zásadě nám jde pouze o to, abychom pomocí recirkulačního ventilu klimatizaci co nejvíce vychladili (ochlazený vzduch ještě více ochladili) nebo aby se do interiéru nedostal vzduch zvenčí.